Historie kostela

První autentickou a bezpečnou zprávou o existenci olomouckého kostela sv. Mořice je údaj o vikáři této svatyně Fridrichovi, který je uveden jako svědek na listině biskupa Bruna sepsané v Pustiměři r. 1257. Z tohoto faktu někteří badatelé vyvozovali, že kostel byl vystavěn "na zeleném" až pro olomoucké měšťany. Navíc zasvěcení sv. Mořici, oblíbenému světci biskupa Bruna, by tomu mohlo nasvědčovat, ale církevní stavba na tomto místě  stála již dříve.

Nyní však již víme, že Olomouc jako středověké právní město nebyla založena jednorázovým lokačním aktem. Komplikovaná půdorysná osnova města i samotná existence  kostelů s farními právy na jeho území (sv. Blažej a sv. Mořic) napovídá, že v prostoru jihozápadní části bývalého podhradí knížecího přemyslovského hradu je nutno počítat s existencí několika původně samostatných sídlištních jednotek, jejichž počátky sahají ještě do slovanského období Tyto osady pak byly, zhruba mezi léty 1220 - 1250, z královské vůle sceleny prostřednictvím komplikovaných a zřejmě stupňovitě prováděných lokačních akcí právně jednolitý městský okrsek. Na samém závěru tohoto procesu pak zřejmě stojí výměna biskupských pozemků na území Olomouce za mýto ve Vyškově, potvrzená r. 1248 králem Václavem I. Olomoucká historiografie se shoduje v tom, že se při této směně jednalo o území slovanské podhradní osady v okolí sv. Mořice. Patronátní právo kostela však zůstalo v pravomoci olom. kapituly až do 7.7.1933. 

Přijmeme-li fakt, že údaj o zmíněné transakci se týká sv. Mořice (a nasvědčují tomu i další souvislosti), vzniká otázka, zda se přece jen neopírají o reálná historická fakta starší tradice a poněkud spletené údaje pozdních kronikářů hradišťského kláštera mj. o tom, že mořická svatyně měla být spolu s příslušenstvím (domy, pozemky, zahrady) za tamního benediktského opata Bohumila (1127 - 1149) směněna s biskupem Zdíkem za kostelíky sv. Štěpána a sv. Michala poblíž hradišťského opatství. V tomto světle nabíhá ovšem dále na věrohodnosti a do logických souvislostí se dostává i zmíněná zpráva o "vykoupení" biskupských pozemků k r. 1248. Některé další otázky související s možným románským stářím sv. Mořice zodpověděly archeologické výzkumy Památkového ústavu v těsné blízkosti kostela. Předstihový záchranný průzkum na staveništi OD Prior v r. 1973 a 1978/9 vyvrátil dosavadní teorie o údajném, původně bažinatém a zaplavovaném terénu v těchto místech. Naopak se ukázalo, že sv. Mořic je situován na mírném a příhodném návrší, které lákalo opakovaně již od mladší doby kamenné (4. tisíciletí př. n. l.) naše prehistorické předky k zakládání osad.

Závažným objevem zde však bylo zjištění slovanské řemeslnicko-kupecké osady s doklady dílen kovolitců a kovářů a to nejpozději z doby kolem r. 1000. Totéž se potvrdilo i východně od kostela: na staveništi dnešní "Koruny" (nároží Pekařské a Zámečnické ul.) byla v letech 1982 - 1984 kromě stop prehistorického osídlení objevena časně slovanská osada s keramikou tzv. pražského typu (6. stol. n. l.), která se po staletích plynulého vývoje v 10. stol. proměnila v osadu raně městského rázu s řemeslníky a kupci, jak jsme ji ostatně poznali již při zmíněném průzkumu pod Priorem. Mimořádně bohaté zde byly nálezy související s obchodem - přímo dokládají existenci "tržní čtvrti" či tržiště, na kterém se odbývala dálková i lokální směna (stříbrné mince - denáry z 10.-12. stol., surový baltský jantar, indický karneol, kupecká závaží aj.). Překvapením byl i objev části zřejmě rozsáhlého a dosud neznámého pohřebiště (13 hrobů), jehož počátky sahají do období velkomoravské říše (9. stol.). Pohřbívalo se zde však ještě v průběhu celého 10. stol. Souvislost této nekropole s kostelem sv. Mořice zřejmě neexistuje. Zato četné nálezy typického šperku slovanských žen, esovitých záušnic, ve spodních horizontech středověkého hřbitova na mořickém nám. dokládají, že bezprostředně u dnešního kostela se již ve 12. stol. pohřbívalo. Tento poznatek spolu s dalšími indiciemi a nálezy (např. zlomku románských terakotových dlaždic) svědčí o tom že nejpozději pro toto období je třeba počítat s existencí sv. Mořice, vzniklého při křižovatce cest v nejrušnější části olomouckého podhradí a plnícího základní farní funkce v roli "trhového kostela". Patrocinium pak souvisí s bavorským církevním prostředím. Nakolik lze spojovat na staveništi Prioru objevené relikty románských staveb (obytný dům a drobná rotunda) s eventuelní existencí velmožského dvorce v těchto místech nelze nyní bez provedení revizního výzkumu spolehlivě rozhodnout. Záchranný odkryv, který zde v r. 1973 za dramatických okolností probíhal, byl administrativním zásahem státních a politických orgánů předčasně ukončen.

Na Mořickém náměstí, které spolu s blízkým okolím kostela sloužilo až do r. 1784 jako hřbitov, se nacházelo několik hřbitovních kaplí. Při archeologickém průzkumu byla objevena celá řada zbytků různých architektur, včetně půdorysu "české kaple" sv. Cyrila a Metoděje (písemně je doložena k r. 1452), jejíž počátky však zřejmě sahají až do 13. stol.

-Josef Bláha

Výstavba kostela

Svatý Mořic

Svatý Mořic byl velitelem thébské legie. Spolu se svými nejbližšími vojevůdci Exsuperiusem a Candidatem byl svým vojínům příkladem nejen ve vojenské kázni a udatnosti, ale i v živé víře a lásce k Ježíši Kristu. Římský císař Maximián - spoluvládce Diokleciánův - nařídil svému vojsku konati modloslužebnou slavnost k poctě pohanských bohů. Thébská legie v čele se sv. Mořicem odmítla tuto modloslužbu, nevstoupila do císařského tábora, kde se měla modloslužba konat a odešla agaunskou úžlabinou k ženevskému jezeru. Legie pak císaři Maximiánovi poslala dopis tohoto znění:

   "Císaři! Jsme tvoji poddaní, ale jsme také služebníci Boží. Budeme tě poslouchat ve věcech vojenských, ale nikdy nebudeme obětovati modlám, jelikož jsme křesťané a věříme v jednoho Boha, jeho syna Ježíše Krista a Ducha svatého a ve věcech víry je nám nutno poslouchati Boha více než lidí."

Pro neuposlechnutí rozkazu nařídil císař Maximián každého desátého člena thébské legie popravit. Rozkaz byl vykonán, avšak ostatní vojíni zůstali i nadále ve víře nezvikláni. Maximián proto nařídil thébský pluk obklíčit a všechny bojovníky pobít. Tito přijímali smrt, aniž se bránili. Tak byl sv. Mořic i se svými spolubojovníky (asi 6.600 mužů) roku 286 ve švýcarském kantonu walliském usmrcen tam, kde je dnes město St. Maurice s klášterem založeným 515 sv. Zikmundem.
Kult sv. Mořice a jeho spolubojovníků - thébských mučedníků - se záhy rozšířil nejen ve Švýcarsku, Itálii a ostatním kulturním světě, ale především ve Francii, kde je sv. Mořici zasvěceno více než 500 kostelů a kde je více jak 200 měst, vesnic a vesniček pojmenováno po tomto neohroženém bojovníku Kristovu.