Co je svátost pomazání nemocných?

Pán Ježíš rád ukazoval, že utrpení a smrt nejsou samoúčelné, ale že mají vést k překonání bolesti a smrti a tedy k radosti. Proto rád dělal výjimky, aby ukázal, že má moc nad utrpením a smrtí. Čteme u Matouše: „Přinášeli mu všechny nemocné a prosili ho, aby se mohli alespoň dotknout třásní jeho roucha. A kdo se dotkli, byli uzdraveni“ (Mt 14, 12-13).

Nemocní se snažili Ježíše i jen dotknout, „protože z něho vycházela síla a všechny uzdravovala“ (Lk 6,19). Podobně i my zakoušíme Ježíšův uzdravující dotyk – skrze svátosti. Jedna ze sedmi svátostí je dokonce zvláštním způsobem určena k tomu, aby posilovala ty, kteří jsou postiženi nemocí: pomazání nemocných.

Jakubův list nám dosvědčuje víru prvních křesťanů, že křesťan ani v nemoci a v utrpení nezůstává opuštěn, ale že i za této situace je zahrnut Ježíšovou láskou. Z uvedeného úryvku můžeme také vyčíst některé důležité charakteristiky svátosti pomazání nemocných:

1. pomazání nemocných uděluje představený církevní obce – dnes biskup nebo kněz
2. podstatou slavení této svátosti je pomazání olejem, doprovázené modlitbou kněze
3. pomazání nemocných působí jak na tělo, tak na duši

Kdo může tuto svátost přijmout?

Mezi lidmi občas panuje strach z této svátosti. „Kněze nevolejte, ještě neumírám!“ Podobná zvolání uslyšíme tam, kde se svátost nemocných prezentuje jako „poslední pomazání“. Jistěže v mnoha případech doprovází tato svátost poslední okamžiky lidského života. Pomazání nemocných ale není svátostí jen pro ty, kdo se ocitli v krajním ohrožení života a umírají. Příhodná doba pro její přijetí je už tehdy, když věřící začíná být v nebezpečí smrti pro nemoc nebo stáří. Tuto svátost můžeme přijmout i vícekrát ve svém životě. Pomazání má přece nemocného posílit a zachránit. Křesťan může požádat o svaté pomazání, kdykoliv těžce onemocní (míra závažnosti nemoci se posoudí bez zbytečné úzkostlivosti), a stejně tak když se nemoc zhorší. Také je vhodné přijmout tuto svátost před závažným lékařským zákrokem (operací), je-li příčinou této operace nebezpečné onemocnění. Ale svátost nemocných je možno udělit též starým lidem, jejichž síly značně ochabují, i když není přímo vidět nějaká nebezpečná nemoc. Nikdy se nemá přijetí pomazání nemocných zbytečně oddalovat. 
Pokud je kněz zavolán k nemocnému, který už mezitím zemřel, tak se za něj pomodlí; svátost pomazání nemocných už ale mrtvému neuděluje. 

Jako všechny svátosti, i tato je slavením liturgie ve společenství, ať už koná v rodině, v nemocnici nebo v kostele, pro jednoho nemocného nebo pro skupinu nemocných. Dovolují-li to okolnosti, může slavení svátosti předcházet svátost pokání a může být ukončeno přijetím eucharistie. Při společném udělování této svátosti většímu počtu věřících v kostele, bývá liturgie této svátosti vsazena do mše svaté za nemocné. 

Jaké jsou účinky pomazání nemocných?

1. spojuje nemocného s Ježíšovým utrpením
2. vlévá nemocnému útěchu, pokoj a odvahu, aby křesťansky snášel utrpení nemoci
3. odpouští hříchy, jestliže nemocný nemohl přijmout odpuštění ve svátosti smíření
4. uzdravuje, pokud to prospěje nemocnému ke spáse duše
5. připravuje na přechod do věčného života