Znalostní minimum pro snoubence
- Kdo je to křesťan?
Křesťanem není ten, kdo je pokřtěn, ale je to člověk, který svůj život vědomě utváří podle křesťanské víry a křesťanských zásad. - Které jsou křesťanské zásady?
a) Přijetí víry, že existuje Bůh (Nelze to dokázat viditelně ani vědeckým způsobem, ale jen na základě uvažování a logiky)
b) Poznávání Písma svatého (Bible) a snaha zachování morálních zásad podle Desatera.
c) Následování Ježíše Krista dobrým životem. - Můžeme poznat, že existuje Bůh? Z čeho?
I. Je důležité vědět, že Bůh neexistuje viditelně, ani není žádným zvláštním tvorem nebo dokonalým člověkem. Bůh je myslící, jednající, tvůrčí a nehmotná bytost s neomezenými možnostmi.
Uvažujeme takto: Člověk jako jediný tvor má možnost přemýšlení, tvořit nové věci, pracovat a předvídat díky rozumu. Kvalita lidského rozumu se pozná podle toho, co člověk vytvoří. Viditelná práce ukazuje neviditelné myšlení.
II.Všechno kolem nás kromě toho, co udělali lidé, muselo z něčeho vzniknout a vyvinout se. Jestliže příroda má své zákony, jestliže obdivujeme tajemství vesmíru, přesné dráhy planet, atd. ptejme se: „Kde se to tu všechno vzalo? Samo?“ Má-li každý dům svého architekta, musí i pro vesmír existovat velice moudrý „Architekt“. Tady pak mluvíme o Bohu, který stvořil to, co obdivujeme. - Můžeme se o Bohu dozvědět ještě více?
a) Boha poznáváme uvažováním o původu viditelného vesmíru.
b) Z toho, že člověk je obdařen rozumem.
c) Boha také poznáváme z toho, že nám zvláštním způsobem sděluje své myšlenky, které jsou zaznamenány v Bibli, a to postupně jak se lidstvo zdokonalovalo.
d) Z Písma svatého (Bible) poznáváme, jak se máme vůči Bohu a lidem chovat. - Které části v Písmu svatém najdeme?
Písmo svaté má dvě hlavní části. Starý zákon a Nový zákon. - O čem pojednává Starý zákon a jaké období zahrnuje?
Starý zákon zahrnuje období, kdy lidé byli schopni zaznamenávat své poznatky o Božím jednání písemně vůči lidem. Jedná se asi od 12. století před naším letopočtem do doby, kdy se narodil Ježíš Kristus, tj. do začátku našeho letopočtu. - Co je nejdůležitější ve Starém zákoně?
Jsou to přikázání Desatera. - O čem nás poučuje Starý zákon?
Ze Starého zákona máme poznat, jak se v lidském životě projevovalo to, když lidé Bohu věřili nebo nevěřili, když zachovávali či nezachovávali přikázaní Desatera. - Co je to Nový zákon?
Jsou to záznamy o životě a působení Ježíše Krista a o životě těch, kteří Kristu uvěřili a podle jeho příkladu žili v prvním století našeho letopočtu. - Které části Nového zákona jsou nejdůležitější?
Jsou to čtyři evangelia: podle Matouše, podle Marka, podle Lukáše, podle Jana - Co je hlavním obsahem evangelií?
a) Evangelium je radostná zpráva od Boha Otce, který nám skrze Ježíše Krista, svého Syna, dává poznat, že Bůh chce lidem pomáhat, aby byli dobří a aby žili podle opravdové lásky k Bohu a lidem.
b) Z evangelií poznáváme, že Ježíš se narodil v Betlémě, do třiceti let žil v Nazaretě a pak po tři roky mluvil o tom, co Bůh od lidí žádá a jak by měli žít. Svou smrtí na kříži, kterou podstoupil v Jeruzalémě, se za nás dobrovolně obětoval a tak nás vykoupil z hříchu. Své Božství projevil tím, že třetího dne po své smrti vstal z mrtvých. - Komu Ježíš svěřil úkol hlásat evangelium?
Tento úkol svěřil 12 apoštolům a ti vytvořili základ církve. Apoštolům Ježíš řekl: „Získávejte za učedníky všechny národy, křtěte je ve jménu Otce i Syna i Ducha svatého a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal.“ (Mt 28, 19) - Co od nás žádá Pán Ježíš prostřednictvím církve?
Abychom v něho věřili, zachovávali přikázaní a víru posilovali přijímáním svátostí. - Co jsou to svátosti?
Jsou to viditelná znamení, jimiž sám Bůh duši člověka uděluje svou milost, která je nutná ke spáse člověka. - Kolik je svátostí a co mají společného?
Máme sedm svátostí: křest, biřmování, smíření, oltářní, pomazání nemocných, svěcení kněží a sňatek manželský.
1. Ustanovil je Ježíš Kristus.
2. Dávají milost posvěcující.
3. Viditelný obřad. - Jaký je význam křtu?
Křest je první a nejdůležitější svátost, kterou se
1. ruší dědičný hřích (tj. nedostatek milosti posvěcující)
2. uděluje milost posvěcující
3. pokřtěný se stává křesťanem a členem církve - Co je to biřmování?
Je to svátost, která má křesťanovi pomáhat – vědomě žít podle víry a víru hájit. - Co znamená svátost oltářní?
Svátost oltářní je sám Pán Ježíš – neviditelný Bůh, který se nám pod způsobem chleba a vína dává za pokrm a nápoj pro duši na cestě do věčnosti. Tato svátost rozmnožuje Boží milost v naší duši. - Co je to svátost smíření (zpověď)?
Je to svátost, ve které se nám odpouštějí hříchy, kterých jsme se dopustili po křtu. Hříchem se Boží milost z duše ztrácí a proto je jí potřeba obnovit. - Které jsou části svátosti smíření?
a) zpytování svědomí
b) LÍTOST – zármutek nad učiněným zlem
c) předsevzetí
d) vyznání hříchů ve zpovědi. Pokání. Rozhřešení.
e) splnění uloženého pokání - Co je to svátost nemocných?
Skrze tuto svátost se vážně nemocnému má dostat posily duše i těla, posily ve víře k snášení těžkostí spojených s nemocí. - Co je to svěcení kněží?
Je to svátost, kterou se kněžím dává pověření sloužit mši svatou a udělovat svátosti. - Proč je také manželství svátost?
Pán Ježíš chtěl dát manželskému a rodinnému životu zvláštní posvěcení, protože manželství není dohodou dvou lidí na určitou dobu, ale svátostné společenství do konce života ve víře, naději a lásce. - Je církevní sňatek důležitý?
Pro pokřtěné katolíky je svátost manželství nutná, mají-li sami manželé vydávat svědectví víře, neboť je nutný vlastní příklad.
Svátostné manželství je nutné pro plný život v církvi, neboť mají-li katolíci jen civilní sňatek a nechtějí církevní, pak nemohou:
1. přistupovat ke svátostem (zpověď, přijímání)
2. nemohou být kmotry při křtu - Co je nutné k svátosti manželství?
K přijetí svátosti manželství je nutné:
1. být pokřtěný a mít vědomosti o křesťanství
2. být v milosti posvěcující
3. vyjádřit svůj souhlas k manželskému a rodinnému životu. - Co obsahuje manželský slib?
„Já N…. odevzdávám se tobě N….
a přijímám tě za manželku(la).
Slibuji, že ti zachovám lásku, úctu a věrnost,
že tě nikdy neopustím a že s tebou ponesu všechno
dobré i zlé až do smrti.
K tomu ať mi pomáhá Bůh. Amen.“
Tento slib se vyjadřuje před knězem a dvěma svědky.
Encyklika papeže Jana Pavla II. Rodinné společenství
O výchově: Právo a povinnosti rodičů vychovávat.
Úkol vychovávat sahá svými kořeny do základního povolání manželů účastnit se na stvořitelském díle Božím: tím, že rodiče dávají v lásce a z lásky život nové lidské osobě, člověku, který má v sobě povolání růst a vyvíjet se, berou na sebe i úkol účinně mu pomáhat, aby také mohl žít plně lidským životem. Proto 2. Vatikánský koncil připomíná:
„Vychovávat své děti je nejzávažnější povinností rodičů, jež dali dětem život a je také nutno je uznat za jejich první a k tomu určené vychovatele. Tento jejich úkol vychovávat je tak závažný, že tam, kde chybí, je sotva možné je nahradit. Úlohou rodičů je vytvořit rodinné prostředí proniknuté láskou a úctou k Bohu i lidem, jež napomáhá celistvé osobní i společenské výchově dětí. Rodina je tedy první školou společenských ctností, nutných pro každou společnost.“